Rozbor literárního díla: Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky – J.R.R. Tolkien

1. Základní informace o díle

• Hlavní téma: Cesta za dobrodružstvím jako prostředek k osobnímu růstu a objevení vnitřní odvahy. Střet mezi pohodlným, moderním světem a archaickým světem hrdinství a zla; kritika chamtivosti a oslava prostých hodnot, jako je přátelství a domov.
• Kompozice: Chronologická, rámcovaná mottem „cesta tam a zase zpátky“. Dílo je členěno do 19 kapitol. Děj má lineární strukturu s gradací napětí.
• Literární druh: Epika.
• Literární žánr: Fantasy román s prvky pohádky, dobrodružného a hrdinského příběhu.
• Literární směr/období: Anglická literatura 1. poloviny 20. století; dílo je považováno za zakladatelský text moderní fantasy. (Vydáno 1937).
• Výrazová forma: Próza.
• Vypravěč (vyprávěcí forma): Er-forma; vševědoucí vypravěč, který často vstupuje do děje, komentuje ho a přímo oslovuje čtenáře, čímž vytváří pohádkový, familiární tón.
• Motivy: Cesta, poklad, drak, prsten, mapa a klíč, domov, chamtivost, statečnost, přátelství, písně, hádanky, les, jeskyně.
• Místo děje: Fiktivní svět Středozem; cesta vede z poklidného Kraje přes divočinu Eriadoru, Roklinku, Mlžné hory, Temný hvozd až k Osamělé hoře.
• Období (čas): Fiktivní, mýtický čas – konkrétně rok 2941 Třetího věku Středozemě.

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky od J.R.R. Tolkiena, poprvé publikovaný v roce 1937, je základním kamenem moderní fantasy literatury. Ačkoliv byl původně zamýšlen jako kniha pro děti, jeho bohatý svět a hluboká témata rezonují i u dospělých čtenářů. Dílo není pouhým dobrodružným příběhem, ale alegorickou cestou o přerodu hlavního hrdiny, který je vytržen ze svého pohodlí a konfrontován se světem plným nebezpečí, magie a morálních zkoušek. Tolkien zde mistrovsky propojuje lehký, pohádkový tón s prvky starých eposů a mytologie, čímž vytváří dílo, které je zároveň přístupné a nesmírně hluboké.

Autorem díla je John Ronald Reuel Tolkien, klíčová postava anglické literatury 20. století. Hobit je literárním druhem epika a žánrově se jedná o fantasy román. Tento žánr Tolkien nejen obohatil, ale v podstatě definoval pro další generace. Z literárněhistorického hlediska stojí Hobit mimo hlavní modernistické proudy své doby. Místo experimentování s formou se obrací k prastarým vypravěčským tradicím, zejména k severským ságám a staroanglickým eposům (např. Beowulf). Svým důrazem na budování světa (world-building), vlastní mytologii a jazyky se stal inspiračním zdrojem pro téměř veškerou pozdější fantasy tvorbu.

2. O autorovi

J.R.R. Tolkien (1892–1973) byl anglický spisovatel, básník, filolog a univerzitní profesor na Oxfordské univerzitě. Jeho život a akademická práce jsou neoddělitelně spjaty s jeho literární tvorbou. Rané osiření, hluboká katolická víra a především traumatická zkušenost z první světové války, kde v bitvě na Sommě přišel o většinu svých přátel, formovaly jeho pohled na svět. Tato zkušenost se promítá do jeho děl skrze témata statečnosti tváří v tvář beznaději, ztráty, přátelství a zla, které přináší válka a touha po moci.

Jakožto významný filolog a odborník na starou angličtinu a severské jazyky čerpal Tolkien inspiraci přímo ze zdrojů, které akademicky studoval. Jména trpaslíků a čaroděje Gandalfa pocházejí ze staroseverské básně Völuspá z Poetické Eddy. Struktura příběhu – hrdinská výprava za zabitím draka střežícího poklad – silně připomíná anglosaský epos Beowulf. Hobit je tak výsledkem spojení autorovy lásky k jazykům, mýtům a jeho osobních prožitků.

Hlavní hrdina Bilbo Pytlík v sobě odráží autorovu vlastní povahu – lásku k domovu, venkovskému klidu, dobrému jídlu a dýmce, ale také skrytého ducha dobrodružství. Hobit byl původně příběhem, který Tolkien vyprávěl svým dětem. Jeho úspěch ho však motivoval k napsání mnohem rozsáhlejšího a temnějšího pokračování, Pána prstenů, a k dalšímu rozpracování mytologie Středozemě v díle Silmarillion.

3. Témata a motivy

Hobit je dílo s bohatou symbolikou a hlubokými tématy, která dalece přesahují rámec dětské pohádky. Hlavní myšlenkou je, že i ta nejmenší a nejobyčejnější osoba může změnit běh světa a že skutečné hrdinství nespočívá ve svalech, ale v odvaze, soucitu a vytrvalosti.

Klíčová témata

• Osobní růst a nepravděpodobný hrdina: Ústředním tématem je Bilbova proměna. Z usedlého, pohodlného hobita, který ztělesňuje spokojenou moderní společnost, se stává odvážný a vynalézavý jedinec. Jeho hrdinství není hrdinstvím válečníka, ale hrdinstvím „malého muže“, který se spoléhá na svůj důvtip (hádanky s Glumem), morální integritu (darování Arcikamu) a soucit (ušetření Gluma).
• Zhoubná povaha chamtivosti: Chamtivost, v knize často označovaná jako „dračí nemoc“, je zobrazena jako ničivá a zkorumpující síla. Ztělesňuje ji nejen drak Šmak, ale postupně jí propadá i trpasličí vůdce Thorin. Touha po zlatě zaslepuje, ničí přátelství a vede téměř k nesmyslné válce. Bilbo, který pokladem pohrdá, se stává morálním protipólem této zhoubné vlastnosti.
• Hodnota domova a přátelství: Pro Bilba je jeho útulná nora v Dně Pytle symbolem bezpečí a štěstí. Touha po návratu domů ho provází celou cestou. Kniha oslavuje prosté radosti života – jídlo, teplo a klid. Zároveň ukazuje sílu přátelství, které se postupně (a ne bez obtíží) rodí mezi Bilbem a trpaslíky.

Motivy a symboly

• Prsten: V Hobitovi je prsten především užitečným magickým nástrojem, který Bilbovi pomáhá přežít. Již zde jsou ale náznaky jeho temnější povahy – Glumova posedlost, Bilbovo tajnůstkářství a neochota se ho vzdát. Je symbolem skryté moci, která může pomoci, ale i zkorumpovat.
• Poklad a Arcikam: Poklad v Osamělé hoře symbolizuje ztracené dědictví trpaslíků, ale také pokušení a chamtivost. Arcikam, „srdce hory“, je pak vrcholem tohoto pokušení a stává se katalyzátorem finálního konfliktu.
• Drak (Šmak): Je archetypálním symbolem zla, zkázy a především nenasytné chamtivosti. Není jen bezduchou stvůrou, ale inteligentním a ješitným protivníkem, který představuje ultimátní zkoušku pro hrdiny.
• Cesta: Fyzická cesta přes Středozem je metaforou vnitřní cesty sebepoznání. Každá překážka a každé nové místo formuje Bilbův charakter.
• Mapa a klíč: Klasické motivy dobrodružné literatury symbolizující cíl, tajemství a osudovost výpravy.
• Domov: Kraj a Bilbova nora symbolizují idylický, bezpečný svět, který je v kontrastu s divokou a nebezpečnou realitou. Návrat domů je konečným cílem, ale hrdina se vrací proměněn.

4. Jazyk a styl

Jazyk a styl Hobita jsou charakteristické svou zdánlivou jednoduchostí a pohádkovým tónem, pod kterým se skrývá stylistická propracovanost. Tolkienův styl je klíčovým prvkem, který činí knihu přístupnou dětem a zároveň uspokojí i dospělého čtenáře.

Kniha je psána srozumitelným, kultivovaným jazykem. Vypravěčský tón je laskavý, téměř otcovský, což je dáno původním záměrem vyprávět příběh vlastním dětem. Vypravěč často přerušuje děj, aby něco vysvětlil nebo se obrátil přímo na čtenáře („Možná si dovedete představit, jak…“), čímž ho vtahuje do příběhu. Tento přístup vytváří pocit bezpečí i v těch nejnapínavějších okamžicích. Důležitou roli hrají vložené písně a básně, které dokreslují atmosféru, charakterizují jednotlivé rasy (teskné písně trpaslíků, veselé popěvky elfů) a prohlubují mytologii světa.

Mezi jazykové prostředky, tropy a figury patří:

• Detailní popis: Tolkien je mistrem popisu krajiny, jídla, obydlí i postav. Tyto popisy nejsou samoúčelné, ale budují atmosféru a činí svět Středozemě hmatatelným a uvěřitelným.
• Personifikace: Mnoho tvorů v knize má lidské vlastnosti – mluvící trollové, zlomyslní pavouci, vychytralý drak Šmak. Měsíc může odhalit tajné runy a vítr může nést zprávy.
• Epiteta (ozdobné přívlastky): Postavy jsou často označovány svými přízvisky (Thorin Pavéza, Gandalf Šedý), což odkazuje na styl starých eposů.
• Vlastní názvy a jazyky: Tolkien jako filolog vytvořil pro svůj svět propracovanou nomenklaturu. Jména jako Roklinka, Dno Pytle nebo Temný hvozd mají silný evokativní náboj. Přestože v Hobitovi nejsou elfské jazyky tak rozvinuté jako v Pánu prstenů, jejich přítomnost dodává světu na hloubce.
• Symboly: Jak již bylo zmíněno v sekci Témata a motivy (prsten, poklad, drak).

5. Kompozice a forma vyprávění

Kompozice Hobita je lineární a chronologická. Příběh sleduje cestu hrdinů od začátku do konce bez časových skoků či odboček. Celé dílo je strukturováno jako rámcová kompozice definovaná podtitulem „Cesta tam a zase zpátky“. Dílo je rozděleno do 19 pojmenovaných kapitol, které mají epizodický charakter – každá často popisuje jedno konkrétní dobrodružství.

Vnitřní výstavba děje sleduje klasickou dramatickou strukturu:

• Expozice: Poklidný život Bilba Pytlíka v jeho noře. Nečekaná návštěva čaroděje Gandalfa a třinácti trpaslíků. Představení plánu na výpravu k Osamělé hoře za účelem získání pokladu ukradeného drakem Šmakem.
• Kolize: Bilbovo váhavé rozhodnutí připojit se k výpravě. První nebezpečí na cestě – setkání s lidožravými zlobry, kde Bilbo poprvé prokáže svůj důvtip.
• Krize: Sled nebezpečných dobrodružství: cesta přes Mlžné hory, kde Bilbo najde prsten a utká se v hádankách s Glumem; útok vrrků a záchrana orly; průchod strašidelným Temným hvozdem, boj s obřími pavouky a únik z vězení lesních elfů.
• Katastrofa/Peripetie: Dosažení Osamělé hory a Bilbova konfrontace se Šmakem. Drakův hněv a následný útok na Jezerní město, kde je zabit Bardem Lučištníkem. Příchod armád lidí a elfů, které si nárokují část pokladu. Thorinova chamtivost a odmítnutí dohody, což vede k obléhání hory.
• Závěr: Příchod armád skřetů a vrrků sjednocuje trpaslíky, lidi a elfy. Proběhne Bitva pěti armád. Thorin je smrtelně zraněn, ale před smrtí se usmíří s Bilbem. Bilbo se vzdává svého podílu na pokladu a vrací se domů. Zjišťuje, že byl prohlášen za mrtvého a jeho majetek je rozprodáván. Znovu si vydobude své místo ve společnosti, ačkoliv je navždy považován za podivína.

Forma vyprávění je založena na er-formě s vševědoucím vypravěčem, který má naprostý přehled o myšlenkách postav i o událostech, které se dějí jinde.

6. Děj

Příběh začíná v Dně Pytle, útulné noře hobita Bilba Pytlíka. Jeho poklidný život naruší návštěva čaroděje Gandalfa a třinácti trpaslíků vedených Thorinem Pavézou. Přesvědčí Bilba, aby se k nim připojil jako „lupič“ na nebezpečné výpravě k Osamělé hoře. Cílem je získat zpět obrovský poklad, který jejich předkům ukradl drak Šmak.

Výprava se vydává na východ a brzy čelí mnoha nebezpečím. V Mlžných horách je zajmou skřeti. Bilbo se při útěku ztratí v jeskyních, kde najde záhadný kouzelný prsten a setká se s podivným stvořením jménem Glum. Svůj život si zachrání vítězstvím v soutěži v hádankách. Po útěku z hor je výprava napadena vrrky, ale zachrání je obří orli. Následuje nebezpečný průchod Temným hvozdem, kde se Bilbo musí sám postavit obřím pavoukům a osvobodit trpaslíky, které následně zajmou lesní elfové. Díky prstenu a své chytrosti zorganizuje Bilbo útěk v sudech po řece až do Jezerního města Esgaroth.

Z města se výprava konečně dostane k Osamělé hoře. Bilbo pomocí prstenu neviditelnosti pronikne do dračího doupěte a ukradne pohár. Rozzuřený Šmak zaútočí na Jezerní město, ale díky informaci od drozda, kterému Bilbo rozuměl, je drak zabit Bardem Lučištníkem, jenž ho zasáhne šípem do jediného zranitelného místa.

Po drakově smrti si na poklad začnou činit nárok lidé z Jezerního města i lesní elfové. Thorin, svedený „dračí nemocí“, se odmítá o poklad dělit. Schyluje se k bitvě, které se Bilbo snaží zabránit tím, že tajně předá lidem a elfům nejcennější klenot, Arcikam. Právě v tu chvíli však dorazí obrovská armáda skřetů a vrrků a dřívější nepřátelé se musí spojit v Bitvě pěti armád. V bitvě je Thorin smrtelně zraněn, ale před smrtí se s Bilbem usmíří. Bilbo se skromným podílem na pokladu vrací domů, zpět do Kraje, navždy změněn prožitými dobrodružstvími.

7. Hlavní postavy

Postavy v Hobitovi plní archetypální role, ale zároveň mají dostatečnou hloubku, aby působily živě a uvěřitelně.

• Bilbo Pytlík: Hlavní hrdina, jehož vývoj je jádrem příběhu. Zpočátku je to typický hobit: pohodlný, bázlivý, milující jídlo a klid. Ztělesňuje spokojenou, poněkud nudnou moderní existenci. Během cesty v sobě však objeví odvahu, vynalézavost a smysl pro čest, které přisuzuje své „túkovské“ krvi. Není to válečník, ale hrdina, který vítězí díky svému rozumu, soucitu a morální síle.
• Gandalf: Archetyp moudrého čaroděje a mentora. Je hybatelem děje, který vidí v Bilbovi skrytý potenciál. Objevuje se a mizí, aby pomohl v klíčových momentech. Představuje sílu dobra, prozřetelnosti a hlubšího poznání světa, které ostatním postavám chybí.
• Thorin Pavéza: Vůdce trpaslíků a právoplatný dědic království pod Horou. Je to statečná, hrdá a vznešená postava, jejíž hlavním cílem je obnovit čest svého rodu. Jeho charakter je však tragicky poznamenán trpasličí pýchou a především chamtivostí, která ho po získání pokladu téměř přivede ke zkáze. Jeho smrt a konečné prozření z něj činí tragického hrdinu.
• Šmak (Smaug): Mocný a inteligentní drak, hlavní antagonista druhé poloviny knihy. Je ztělesněním nenasytné chamtivosti, zkázy a arogance. Jeho rozhovor s Bilbem odhaluje jeho ješitnost a vychytralost. Je archetypálním zlem, které musí být poraženo, aby mohl být obnoven řád.

Přehled hlavních postav a jejich symbolický význam

8. Kontext díla

Hobit je pevně ukotven v osobních zájmech a akademické práci svého autora. Jako profesor anglosaské literatury na Oxfordu se Tolkien specializoval na staré germánské a severské mýty. Z těchto zdrojů čerpal nejen konkrétní jména a motivy, ale především archaického, hrdinského ducha. Dílo tak stojí v opozici k tehdejším literárním trendům modernismu a místo toho se vrací k základům epického vyprávění.

Kniha vznikla v meziválečném období a ačkoliv není přímou alegorií, odráží autorovy zkušenosti a obavy. Téma zla, které se plíží světem, a potřeba postavit se mu i s malou nadějí na úspěch, rezonuje s atmosférou doby. Hobit se stal nečekaným bestsellerem a položil základy pro mnohem komplexnější a temnější svět Pána prstenů, kde je mnoho motivů z Hobita (zejména Prsten a postava Gandalfa) znovu rozvinuto v mnohem osudovějším kontextu.

Úspěch Hobita a následně Pána prstenů v podstatě stvořil moderní žánr epické fantasy. Tolkienův důraz na detailní budování světa, propracované mapy, historii a jazyky se stal standardem, který napodobovaly a dodnes napodobují generace spisovatelů. Jeho vliv na literaturu 20. a 21. století i na populární kulturu (filmy, hry, umění) je nezměrný.

9. Závěr

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky je mistrovským dílem, kterému se podařilo vytvořit dokonalou rovnováhu mezi pohádkou pro děti a hlubokým mýtem pro dospělé. Skrze příběh malého hobita, který je vržen do velkého světa, Tolkien zkoumá nadčasová témata odvahy, přátelství, chamtivosti a významu domova.

Klíčovým prvkem je Tolkienova geniální práce s jazykem a tónem. Lehký, humorný a přístupný styl vyprávění umožňuje čtenáři snadno vstoupit do příběhu, zatímco symbolická hloubka a mytologické pozadí mu dodávají váhu a význam. Hobit není jen příběhem o dobrodružství; je to příběh o tom, že svět je mnohem větší a starší, než se zdá z pohodlí našich domovů, a že i v tom nejmenším z nás se může skrývat hrdina.

Dílo zůstává aktuální díky své schopnosti promlouvat k základním lidským hodnotám. Je to nadčasový příběh o přerodu a sebepoznání, který i po téměř sto letech neztrácí nic ze svého kouzla, napětí a literární brilantnosti.