Rozbor literárního díla: Oliver Twist – Charles Dickens

1. Základní informace o díle

• Hlavní téma: Zdrcující kritika společenské nespravedlnosti a chudoby v anglické viktoriánské éře. Román kritizuje především nehumánnost chudinských zákonů (tzv. Poor Law) a institucí, jako jsou chudobince a sirotčince. Dále zkoumá témata zločinu, viny, morální čistoty a hledání identity a domova.
• Kompozice: Děj je převážně chronologický a lineární, sleduje osudy hlavního hrdiny od narození po dospívání. Struktura je však výrazně epizodická, což je dáno původním vydáváním na pokračování v časopise. Každá epizoda často končí napínavým momentem (cliffhanger).
• Literární druh: Epika.
• Literární žánr: Sociální román, kriticko-realistický román. Obsahuje také prvky románu dobrodružného, gotického (zejména v popisech londýnského podsvětí) a sentimentálního.
• Literární směr/období: Anglický realismus, viktoriánské období. (Vydáváno na pokračování v letech 1837–1839, knižně 1838).
• Výrazová forma: Próza.
• Vypravěč (vyprávěcí forma): Er-forma. Vševědoucí vypravěč je jednou z nejvýraznějších postav díla – je aktivní, angažovaný, často přímo oslovuje čtenáře, komentuje děj, moralizuje a sžíravě ironizuje společenské nešvary.
• Motivy: Sirotek, chudoba, hlad, zločin, útěk, hledání rodiny, identita, dědictví, dobro versus zlo, zkaženost velkoměsta, nevinnost dítěte, krutost institucí.
• Místo děje: Anglie v první polovině 19. století. Děj se odehrává nejprve v blíže neurčeném anglickém maloměstě (kde se nachází chudobinec) a poté především v Londýně, který je zobrazen jako temný, bludišti podobný a nebezpečný prostor.
• Období (čas): 30. léta 19. století.

Oliver Twist; aneb Cesta chudobince (v originále Oliver Twist; or, the Parish Boy’s Progress) je druhým románem Charlese Dickense a jedním z nejikoničtějších děl světové literatury. Již jeho podtitul, satiricky odkazující na slavné alegorické dílo Johna Bunyana Poutníkova cesta (The Pilgrim’s Progress), dává tušit, že nepůjde o duchovní putování ke spáse, ale o trnitou a strastiplnou cestu nevinného chlapce skrze zkažené a kruté instituce pozemského světa. Román, původně publikovaný v měsíčních pokračováních, je vášnivou a nesmírně vlivnou obžalobou sociální nespravedlnosti, která vládla v Anglii v počátcích viktoriánské éry. Dickens zde s mistrovským spojením satiry, patosu a napínavého děje útočí na konkrétní cíl: na tzv. Nový chudinský zákon z roku 1834, který podle něj trestal chudé za jejich chudobu a vytvářel systém institucionální krutosti v podobě chudobinců. Dílo však dalece přesahuje rámec pouhého politického pamfletu. Je to nadčasový příběh o boji dobra se zlem, o nezničitelnosti lidské duše a o věčné touze po lásce, bezpečí a domově. Skrze nezapomenutelné postavy Olivera, Fagina, Billa Sikese a Nancy stvořil Dickens nejen silný sociální dokument, ale také jeden z pilířů moderního románu.

Autorem díla je Charles Dickens, nejvýznamnější romanopisec viktoriánské Anglie a jeden z největších literárních tvůrců vůbec. Oliver Twist je literárním druhem epika a žánrově se jedná o sociální román, který definoval a zpopularizoval. Z literárněhistorického hlediska spadá dílo do raného viktoriánského období a je klíčovým textem anglického realismu. Dickensův realismus však není pouhým objektivním popisem; je to realismus angažovaný, emocionálně nabitý a morálně hodnotící. Román také čerpá z tradice tzv. „Newgate novel“, populárního žánru, který se zabýval životem zločinců, ale Dickens tuto tradici převrací – místo aby zločin romantizoval, ukazuje ho v celé jeho špíně, brutalitě a zoufalství.

2. O autorovi

Charles Dickens (1812–1870) je postavou, jejíž život a dílo jsou neoddělitelně propojeny. Jeho hluboké sociální cítění a celoživotní boj za práva chudých a utlačovaných nepramenily z teoretických úvah, ale z hluboké osobní a traumatické zkušenosti. Když bylo Dickensovi dvanáct let, byl jeho otec pro dluhy uvězněn ve vězení Marshalsea. Rodina se ocitla bez prostředků a mladý Charles byl nucen opustit školu a pracovat v továrně na leštidla na boty. Tato zkušenost s dětskou prací, špínou a ponížením v něm zanechala nesmazatelnou jizvu a stala se hnacím motorem jeho literární tvorby. Pocity osamění, nespravedlnosti a ztráty nevinnosti, které prožíval, se staly základním materiálem pro osudy mnoha jeho dětských hrdinů, Oliverem Twistem počínaje.

Než se stal slavným romanopiscem, pracoval Dickens jako novinář a parlamentní zpravodaj. Tato profese mu poskytla neocenitelný vhled do fungování britských institucí, soudů a politiky, a zároveň ho přivedla do přímého kontaktu s bídou londýnských slumů. Jeho detailní, téměř reportážní popisy londýnského podsvětí, chudobinců a soudních síní v Oliveru Twistovi jsou výsledkem jeho bystrého pozorovacího talentu a novinářské praxe. Oliver Twist je jedním z jeho nejranějších a také nejtemnějších a nejhněvivějších románů. Je to dílo mladého muže, který má ještě v čerstvé paměti vlastní utrpení a je odhodlán ukázat bohaté a spokojené části společnosti odvrácenou tvář jejich světa. Tímto románem Dickens nejen zahájil svou oslnivou kariéru, ale také se etabloval jako svědomí národa a mocný hlas sociální reformy.

3. Témata a motivy

Oliver Twist je román s jasným sociálně-kritickým záměrem. Jeho témata a motivy se soustředí na odhalování pokrytectví a krutosti společenského systému a na zkoumání povahy dobra a zla.

Klíčová témata

• Kritika společenské nespravedlnosti a institucí: Toto je ústřední téma, které prostupuje celým dílem. Dickens si bere na mušku především Nový chudinský zákon z roku 1834, který zrušil přímou finanční pomoc chudým a nahradil ji systémem chudobinců (workhouses). Tyto instituce byly záměrně navrženy tak, aby v nich byly podmínky horší než nejhůře placená práce venku, což mělo chudé „motivovat“ k nalezení zaměstnání. Dickens tento systém ukazuje jako byrokratickou, necitlivou mašinérii, která místo pomoci přináší jen utrpení, hlad a ponížení. Postavy jako pan Bumble nebo paní Corneyová jsou ztělesněním pokrytectví, korupce a malicherné tyranie, která v těchto institucích vládla. Kritice se nevyhýbá ani soudní systém, zobrazený jako absurdní fraška.
• Chudoba a její důsledky: Román dramaticky ukazuje, že chudoba není morálním selháním jednotlivce, jak se mnozí viktoriáni domnívali, ale systémovou pastí. Pro sirotka jako Oliver neexistuje téměř žádná cesta ven. Společnost mu nenabízí vzdělání ani příležitost, pouze vykořisťování (práce u pohřebáka Sowerberryho) nebo zločin (Faginova banda). Dickens detailně líčí, jak bída a zoufalství vedou lidi ke krádežím, násilí a prostituci (v případě Nancy). Zároveň však polemizuje s představou, že by chudoba nutně musela vést k morální zkáze, což dokazuje postava Olivera.
• Zločin, vina a nevinnost: Dickens čtenáře zavádí přímo do srdce londýnského podsvětí. Faginova zlodějská banda je zobrazena jako temné zrcadlo spořádané společnosti – je to jakási zvrácená rodina a škola, kde se osiřelí chlapci učí „řemeslu“. Román se hluboce zabývá otázkou, zda je zlo vrozené, nebo zda je produktem prostředí. Postava Olivera je symbolem vrozené, nezničitelné nevinnosti. I přes veškeré útrapy a kontakt s nejhorší špínou si uchovává čistou duši. Naopak postavy jako Lišák a Fagin jsou zobrazeny jako oběti i strůjci zkaženého systému. Nejsilněji je toto téma rozvinuto v postavě Nancy, která je zločincem i obětí zároveň, a jejíž vnitřní boj mezi loajalitou ke svému světu a vrozeným soucitem tvoří morální jádro románu.
• Hledání identity a domova: Oliverova cesta není jen bojem o přežití, ale také existenciálním pátráním po tom, kým je a kam patří. Jeho život je definován tím, že je bezejmenný sirotek bez kořenů. Touha po nalezení rodiny a domova je jeho hlavní motivací. Děj románu je poháněn tajemstvím Oliverova původu. Odhalení, že je synem z dobré rodiny a dědicem majetku, je pro zápletku klíčové. Ačkoliv je toto řešení často kritizováno jako konvenční a melodramatické, pro Dickense bylo důležité: ukazuje, že Oliverova vrozená dobrota je dána jeho „dobrou krví“, a jeho návrat do střední třídy je vnímán jako obnovení přirozeného řádu.

Motivy a symboly

• Londýn: Město v románu vystupuje jako samostatná postava. Je to temný, mlhavý a nebezpečný labyrint úzkých uliček, špinavých doupat a skrytých zákoutí. Symbolizuje chaos, zkaženost a sociální peklo, kde se chudí a nevinní snadno ztratí. V ostrém kontrastu k tomuto temnému Londýnu stojí idylický anglický venkov, který je zobrazen jako místo klidu, čistoty a morální regenerace.
• Symbolická jména postav: Dickens byl mistrem ve vytváření jmen, která charakterizují jejich nositele. Pan Bumble (to bumble = nemotorně se pohybovat, hučet) je ztělesněním nafoukané a hloupé autority. Fagin je jméno s možnými negativními konotacemi. Bill Sikes zní tvrdě a brutálně. Naopak Rose Maylie (růže májová) a Mr. Brownlow evokují dobrotu a solidnost. Samotné jméno Oliver Twist (twist = zvrat, zkroucení) odkazuje na neustálé zvraty a utrpení v jeho životě.
• Tma a světlo: Celý román je postaven na vizuálním i metaforickém kontrastu tmy a světla. Tma symbolizuje svět zločinu, nevědomosti, strachu a smrti. Faginovo doupě je vždy temné, Sikesovy činy se odehrávají v noci. Světlo naopak představuje bezpečí, poznání, dobrotu a naději. Dům pana Brownlowa a venkovské sídlo Maylieových jsou vždy plné světla.
• Jídlo a hlad: Motiv hladu je ústřední. Slavná scéna, v níž Oliver žádá o přídavek kaše („Please, sir, I want some more“), je symbolem vzpoury proti nelidskému systému. Jídlo v románu funguje jako ukazatel sociálního statusu a morálního stavu. V chudobinci je ho nedostatek, což symbolizuje institucionální krutost. U Fagina je jídlo spojeno se zločinem. Naopak v domech pana Brownlowa a Maylieových je hojnost jídla symbolem štědrosti, bezpečí a domácího tepla.

4. Jazyk a styl

Dickensův styl v Oliveru Twistovi je neobyčejně bohatý a rozmanitý. Je to styl, který se proslavil a který definoval jeho tvorbu.

Klíčovým prvkem je mistrovské propojení tří různých tónů:

• Satira: V pasážích popisujících chudobinec a jeho představitele Dickens používá ostrý, sžíravý a sarkastický humor. Zveličuje jejich hloupost, chamtivost a pokrytectví do groteskních rozměrů. Jeho satira je nástrojem morálního rozhořčení a sociální kritiky.
• Patos a sentimentalita: Při líčení Oliverova utrpení a osudu postavy Nancy se Dickens neváhá uchýlit k silným citovým apelům. Cílem je vzbudit ve čtenáři hluboký soucit a dojetí. Ačkoliv je tato sentimentalita z dnešního pohledu někdy vnímána jako přehnaná, ve své době byla nesmírně účinná a pomohla mobilizovat veřejné mínění.
• Melodrama a napětí: Dickens byl mistrem v budování napětí. Popisy zločinů, útěků a konfrontací jsou strhující. Scény jako vražda Nancy, Sikesův útěk a jeho smrt na střeše patří k nejnapínavějším pasážím v anglické literatuře a ukazují Dickensův cit pro dramatickou stavbu a gotickou atmosféru.

Dále je pro jeho styl typická karikatura. Mnoho postav, zejména těch vedlejších a negativních, je vykresleno pomocí několika zveličených, typických rysů, což je činí okamžitě zapamatovatelnými (např. Bumbleova pompéznost, Faginova lstivost). Dickensův jazyk je také nesmírně popisný a obrazný. Jeho líčení londýnských slumů je tak živé a detailní, že čtenář téměř cítí zápach a chlad ulic. V neposlední řadě je důležitá práce s různými jazykovými rovinami: formální a nabubřelá mluva úředníků ostře kontrastuje s hrubým slangem a nářečím londýnského podsvětí.

5. Kompozice a forma vyprávění

Struktura románu je silně ovlivněna jeho původním vydáváním na pokračování v časopise Bentley’s Miscellany. Děj je sice lineární a chronologický, ale je rozdělen do krátkých kapitol a epizod, které často končí dramatickým, napínavým momentem – tzv. cliffhangerem. Tento postup měl za cíl udržet čtenáře v napětí a přimět je, aby si koupili další číslo časopisu. To také vysvětluje občasnou rozvláčnost a přítomnost vedlejších epizod, které nemají pro hlavní děj zásadní význam.

Román má v podstatě dvojí zápletku. První je pikareskní příběh Oliverovy cesty („progress“), sled jeho dobrodružství a útrap na cestě z chudobince do bezpečí. Druhou je tajemná, téměř detektivní zápletka související s jeho neznámým původem, dědictvím a machinací jeho nevlastního bratra Monkse. Tyto dvě linie se postupně proplétají a v závěru se spojí v dramatickém rozuzlení.

Forma vyprávění je er-forma s vševědoucím vypravěčem. Tento vypravěč však není zdaleka neutrální. Je to jedna z nejdůležitějších „postav“ románu. Dickens jako vypravěč neustále vstupuje do děje, přímo oslovuje čtenáře („dear reader“), sdílí s ním své názory, vyjadřuje své morální rozhořčení nad nespravedlností, ironicky komentuje chování postav a záměrně vede čtenářovy emoce. Vytváří tak silné pouto mezi sebou a čtenářem a zve ho, aby se stal jeho spojencem v boji proti zlu, které popisuje. Tento styl angažovaného vypravěče se stal pro Dickense typickým.

6. Děj

Román začíná narozením chlapce v chudobinci. Jeho matka po porodu umírá a chlapec, pojmenovaný Oliver Twist, je vydán na milost a nemilost krutému systému. Po devíti letech strávených v sirotčinci je přemístěn do chudobince pro dospělé, kde trpí hlady. Jeho slavná prosba o přídavek kaše vede k tomu, že je označen za potížistu a dán do učení k místnímu pohřebákovi, panu Sowerberrymu. Zde je šikanován a po křivém obvinění a bitce uteče do Londýna.

V Londýně se ho ujme mladý zlodějíček Jack Dawkins, zvaný Lišák (Artful Dodger), a přivede ho do doupěte starého Žida Fagina, který cvičí chlapce v umění kapesních krádeží. Oliver, který nechápe, o co jde, je při první „práci“ neprávem obviněn z krádeže kapesníku gentlemanovi, panu Brownlowovi. Je zatčen, ale u soudu je díky svědectví knihkupce osvobozen. Pan Brownlow se ho ujme a Oliver poprvé v životě poznává laskavost a bezpečí. Faginova banda ho však vypátrá a unese zpět do podsvětí.

Fagin a jeho brutální společník Bill Sikes donutí Olivera, aby jim pomohl při vloupání do domu na venkově. Akce se nezdaří, Oliver je postřelen a zanechán v příkopu. Zraněného ho najdou majitelé domu, paní Maylieová a její adoptivní neteř Rose, které se ho ujmou a pečují o něj. Oliver s nimi prožívá nejšťastnější období svého života. Mezitím tajemný a zlý muž jménem Monks, který má na Oliverově zničení zájem, uzavře dohodu s Faginem.

Nancy, členka bandy a Sikesova družka, která si k Oliverovi vytvořila citové pouto, tajně kontaktuje Rose a pana Brownlowa. Prozradí jim Monksův plán a tajemství Oliverova původu. Fagin se o její zradě dozví a poštve proti ní Sikese. V záchvatu zuřivosti Sikes Nancy brutálně zavraždí. Po vraždě prchá, ale je pronásledován svědomím a rozzuřeným davem. Při pokusu o útěk se nešťastnou náhodou oběsí na střeše jednoho z domů.

V závěru je Faginova banda rozprášena, on sám je odsouzen k smrti a Monks je konfrontován panem Brownlowem. Ukáže se, že Monks je Oliverův nevlastní bratr a snažil se ho zničit, aby získal celé dědictví, které jim zanechal jejich otec. Oliverův původ je odhalen – je synem z dobré rodiny. Je adoptován panem Brownlowem, Monks odchází do Ameriky, kde zemře, a Oliver konečně nachází šťastný a bezpečný domov.

7. Hlavní postavy

Dickens vytvořil v Oliveru Twistovi galerii nesmrtelných postav, z nichž mnohé se staly archetypy.

• Oliver Twist: Není ani tak realisticky vykresleným dítětem, jako spíše symbolem absolutní a nezničitelné nevinnosti. Je pasivní, trpělivý a téměř nadpozemsky dobrý. Jeho hlavní funkcí v románu je být katalyzátorem, který v ostatních postavách probouzí to nejlepší (u pana Brownlowa, Nancy) nebo to nejhorší (u pana Bumblea, Fagina). Ačkoliv je někdy kritizován za svou pasivitu, právě jeho neochvějná čistota je ústředním bodem Dickensova morálního poselství: dobro může přetrvat i v tom nejzkaženějším prostředí.
• Fagin: Jedna z nejsložitějších a nejkontroverznějších postav světové literatury. Není to jednoduchý zloduch. Je to charismatický, inteligentní a lstivý muž, který svým chlapcům poskytuje domov, jídlo a jistý druh zvrácené péče. Je pro ně otcovskou figurou, ale zároveň je bezcitným vykořisťovatelem, který je vědomě kazí a posílá na cestu zločinu vedoucí na šibenici. Jeho postava je často kritizována pro své antisemitské stereotypy, které byly běžné v tehdejší společnosti, a sám Dickens v pozdějších vydáních jeho popis zmírnil.
• Bill Sikes: Je ztělesněním čisté, animální brutality. Na rozdíl od Faginovy vychytralosti je Sikes primitivní, násilnický a zcela bez svědomí. Je to produkt podsvětí, jehož jediným zákonem je síla. Jeho brutální vražda Nancy a následný psychologický rozklad, kdy je pronásledován vidinou jejích očí, je mistrovskou studií viny a hrůzy.
• Nancy: Ne tragicčtější postava románu. Je produktem Faginovy školy, zlodějka a prostitutka, ale v hloubi duše si uchovala schopnost soucitu a lásky. Její postava je fascinující studií vnitřního konfliktu mezi loajalitou k brutálnímu Sikesovi, kterého miluje, a touhou zachránit nevinného Olivera. Její oběť je morálním vrcholem příběhu a její smrt je jednou z nejemotivnějších scén v Dickensově díle.
• Pan Brownlow a Rose Maylieová: Jsou zástupci idealizovaného dobra a ctností střední třídy. Jsou to laskaví, soucitní a štědří lidé, kteří představují bezpečný přístav a záchranu pro Olivera. Jsou ztělesněním Dickensovy víry, že individuální dobročinnost a laskavost mohou napravit společenské zlo.

Přehled hlavních postav a jejich symbolický význam

8. Kontext díla

Historický kontext: Pro pochopení románu je zásadní znalost Nového chudinského zákona z roku 1834 (The New Poor Law). Tento zákon byl přijat v reakci na rostoucí náklady na podporu chudých. Jeho ústřední myšlenkou bylo, že chudoba je důsledkem lenosti a morálního selhání, a proto je třeba podmínky pro získání pomoci co nejvíce znepříjemnit. Zavedl systém chudobinců, kde byly rodiny rozdělovány, nuceny k tvrdé práci a dostávaly minimální stravu. Dickens a mnoho dalších reformátorů považovali tento zákon za krutý, byrokratický a v rozporu s křesťanskou morálkou. Oliver Twist byl napsán jako přímý útok na tuto legislativu a její katastrofální dopady. Román také věrně zachycuje realitu raně průmyslového Londýna – přelidněnost, otřesné hygienické podmínky, dětskou práci a všudypřítomnou kriminalitu.

Literární kontext: Oliver Twist je jedním z prvních a nejvýznamnějších sociálních románů v Anglii. Dickens tímto dílem pomohl etablovat román jako platformu pro sociální kritiku a debatu. Zároveň navázal na populární, i když poněkud senzacechtivý žánr tzv. Newgate novel, který se soustředil na životy slavných zločinců. Dickens však tento žánr povýšil a humanizoval. Místo aby zločin glorifikoval, ukázal jeho sociální kořeny, bídu a zoufalství, které k němu vedou, a jeho brutální následky. V rámci Dickensova vlastního díla je Oliver Twist klíčovým textem, který představil mnoho témat (utrpení dítěte, kritika institucí, tajemství původu) a typů postav, k nimž se bude vracet po celou svou kariéru.

9. Závěr

Oliver Twist je dílo nesmírné historické i umělecké hodnoty. Přestože z dnešního pohledu můžeme kritizovat jeho sentimentalitu, nepravděpodobné náhody v ději nebo idealizované postavy, jeho síla a význam zůstávají neotřeseny. Je to román, který doslova změnil svět. Jeho vášnivá a detailní kritika chudobinců a dětské práce přispěla k probuzení veřejného svědomí a k pozdějším sociálním reformám. Dickens dokázal, že román může být nejen zábavou, ale i mocnou zbraní v boji za spravedlivější společnost.

Jeho trvalá síla však spočívá především v Dickensově geniálním vypravěčském umění a v galerii nezapomenutelných postav. Postavy jako Oliver, Fagin, Sikes a Nancy se staly součástí světového kulturního dědictví a jejich příběhy jsou neustále znovu interpretovány ve filmu, divadle i hudbě. Oliver Twist je mnohem víc než jen sociální kritika; je to strhující příběh o temnotě a světle, o zoufalství a naději, a o nezničitelné touze lidské duše po lásce a přijetí. Je to dílo, které dodnes promlouvá s neslábnoucí silou díky svému hlubokému soucitu a plamennému hněvu tváří v tvář nespravedlnosti.